ARTETERAPIE
26.01.2012 18:52Arteterapie je psychoterapeutická a psychodiagnostická disciplína, využívající k léčebným cílům formy a prostředky adekvátní uměleckým formám (v užším pojetí formám výtvarného umění, v širším i jiných uměleckých oborů).
Historie arteterapie:
- třicátá léta 20. století Margaret Naumburgová
- v Evropě se používá tohoto pojmu až od roku 1940
- první využití kresby v psychoterapii provedla H. Morgensteinová v roce 1926
- v ČR od roku 1990 – Jihočeská univerzita v ČB – rožnovská arteterapie
- v ČR od roku 1998 – sebezkušeností výcvik
Základní principy arteterapie:
- není důležité ani potřebné výtvarné nadání klienta,
- pokud klient nemůže z nějakého důvodu vyjádřit svůj problém verbálně, může mu právě arteterapie pomoci,
- jako uzdravující může fungovat: sám proces arteterapie, či další práce s artefaktem.
Diagnostika a arteterapie:
- znalost základních symbolů, významů barev a vývoje lidské kresby,
- vhodné načasování pravdy,
- opatrnost a vyvarování se zbrklých a nálepkujících závěrů,
- artefakt jako celek,
- artefakt odpovídá či neodpovídá věku (nehodnotíme však zručnosti či umělecké schopnosti),
- volba tématu, pokud nebylo terapeutem zadáno,
- symboly,
- použité barvy,
- linie,
- celkový projev klienta před, při a po výtvarném procesu.
Formy arteterapeutické práce:
- individuální (vztah s klientem, komunikační pravidla)
- skupinová (skupinová dynamika)
Metody v arteterapii:
- imaginace (představivost, fantazie)
- animace (jedná se o rozhovor ve třetí osobě, terapeut či klient se identifikují s věcí či s postavou z obrázku a hovoří jejich jménem)
-
koncentrace (mandala – svatý kruh či střed; pomůcka pro koncentraci a meditaci; touha člověka po celistvosti a seberealizaci)
- restrukturalizace (nový obraz vytvořený ze starých střepů; můžeme tvořit ze starších obrázků)
- transformace (transformace pocitů z vnímání jednoho uměleckého díla do jiného - reakce na úryvek z knížky, práce s hudbou, vnímání hmatem nějaké plastiky)
- rekonstrukce (forma koláže; dotváření části nějakého obrázku)
ARTEFILETIKA
Autorem tohoto pojmu je Jan Slavík, který artefiletiku definuje jako zvláštní pojetí výtvarné nebo v širším smyslu expresivní výchovy, která se dotýká hranic s arteterapií a obrací se především k autentickému zážitkovému poznávání člověka a jeho kultury, k rozvíjení emocionálních, sociálních a tvořivých stránek lidské osobnosti.
V pojmu artefiletika můžeme najít dvě významové oblasti:
- latinské ars – umění,
- filetický přístup, který ve výchově spojuje tvůrčí expresi jakožto princip umělecké tvorby s reflexí jakožto principu vědy.
Další informace:
Česká arteterapeutická asociace www.arteterapie.cz
———
Zpět