„O klucích z Domažlic“/„O chlapcoch z Trenčína“

Pejsek s kočičkou seděli na pohovce a vymýšleli si, co by měli dělat, aby se pobavili a dobře se měli. Někdo zaklepal, oni řekli "dále" a vešel pan Čapek.

"I heleďme," řekl pejsek, "vás už jsme dávno neviděli. To vy asi ani nevíte, že mě tuhle bolela noha. Šlápl jsem totiž na střep a poranil jsem si tlapičku." "I vím," řekl pan Čapek, "vždyť jsem to přece všecko napsal." "A to povídání o noční košilce taky?" ptal se pejsek. "A jaké to máte v ruce psaní?"

"Však právě proto jsem přišel," povídá pan Čapek. "To psaní je z města Domažlic od kluků z II. třídy. Podívejte se, co mně tady napsali!" V tom psaní bylo napsáno tohle:

"Milý pane Čapku! Nám se tuze líbila v dětském koutku pohádka o psíčkovi a kočičce. Prosíme Vás, pane spisovateli, napište nám zase brzy něco o kočičce a psíčkovi nebo něco o klucích, jako jsme my. Pozdravují Vás kluci z II. A z Domažlic." (Čapek 2006, s. 67)