ARTETERAPIE

Arteterapie je psychoterapeutická a psychodiagnostická disciplína, využívající k léčebným cílům formy a prostředky adekvátní uměleckým formám (v užším pojetí formám výtvarného umění, v širším i jiných uměleckých oborů).

Historie arteterapie:

• třicátá léta 20. století Margaret Naumburgová
• v Evropě se používá tohoto pojmu až od roku 1940
• první využití kresby v psychoterapii provedla H. Morgensteinová v roce 1926
• v ČR od roku 1990 – Jihočeská univerzita v ČB – rožnovská arteterapie
• v ČR od roku 1998 – sebezkušeností výcvik

Základní principy arteterapie:

• není důležité ani potřebné výtvarné nadání klienta,
• pokud klient nemůže z nějakého důvodu vyjádřit svůj problém verbálně, může mu právě arteterapie pomoci,
• jako uzdravující může fungovat: sám proces arteterapie, či další práce s artefaktem.

Diagnostika a arteterapie:

• znalost základních symbolů, významů barev a vývoje lidské kresby,
• vhodné načasování pravdy,
• opatrnost a vyvarování se zbrklých a nálepkujících závěrů,
• artefakt jako celek,
• artefakt odpovídá či neodpovídá věku (nehodnotíme však zručnosti či umělecké schopnosti),
• volba tématu, pokud nebylo terapeutem zadáno,
• symboly,
• použité barvy,
• linie,
• celkový projev klienta před, při a po výtvarném procesu.

Formy arteterapeutické práce:

• individuální (vztah s klientem, komunikační pravidla)
• skupinová (skupinová dynamika)

Metody v arteterapii:

• imaginace (představivost, fantazie)
• animace (jedná se o rozhovor ve třetí osobě, terapeut či klient se identifikují s věcí či s postavou z obrázku a hovoří jejich jménem)

• koncentrace (mandala – svatý kruh či střed; pomůcka pro koncentraci a meditaci; touha člověka po celistvosti a seberealizaci)

• restrukturalizace (nový obraz vytvořený ze starých střepů; můžeme tvořit ze starších obrázků)
• transformace (transformace pocitů z vnímání jednoho uměleckého díla do jiného - reakce na úryvek z knížky, práce s hudbou, vnímání hmatem nějaké plastiky)
• rekonstrukce (forma koláže; dotváření části nějakého obrázku)

ARTEFILETIKA

Autorem tohoto pojmu je Jan Slavík, který artefiletiku definuje jako zvláštní pojetí výtvarné nebo v širším smyslu expresivní výchovy, která se dotýká hranic s arteterapií a obrací se především k autentickému zážitkovému poznávání člověka a jeho kultury, k rozvíjení emocionálních, sociálních a tvořivých stránek lidské osobnosti.

V pojmu artefiletika můžeme najít dvě významové oblasti:

• latinské ars – umění,
• filetický přístup, který ve výchově spojuje tvůrčí expresi jakožto princip umělecké tvorby s reflexí jakožto principu vědy.

Další informace:

Česká arteterapeutická asociace www.arteterapie.cz